Motoreport

Před cestou
Domlouvat jsem se začali někdy v srpnu,s tím že vyrazíme začátkem září, v sestavě:já a moje přítelkyně Lucka na XRV750,Luboš na R1200GSA a Evža s Jindřiškou na XL600.Naše Africa byla ready,dělal jsme jen minimální přípravy na cestu a u GéeS koupené na jaře nemá v souvislosti s přípravami ani cenu mluvit,ale když jsme asi dva týdny před odjezdem přijeli k Evžovi,byl jsme překvapen i já sám a Lucka s toho byla v šoku.Mašina totiž stála posledních asi pět let na dvorku,nepřikrytá v  dešti a nikdo na ní nejezdil,Evža ji dotáhl do garáže a řešil nějaký problém s klepáním v motoru,tak ji celou rozdělal,motor byl na ponku a my viděli jen zaprášené torzo,toho co připomínalo motorku...Ale on sám byl v poho,říkal,že když složí motor,motorku přihlásí zaplatí pojistku,projde stk,tak že s námi teda pojedou,no byli jsme moc zvědavi...



Odjezd směr Ukrajina
Druhého září ráno jsme se sešli ve Šternberku,XL bylo opravdu připravené, takže se mohlo vyrazit.Vyjeli jsme pře slovenský Makov a dál potom na Žilinu,L.Mikuláš,Poprad,Prešov a Košice.Cesta která vede pod Tatrami je dost hrozná,je přetížená a jízda v šíleném provozu,kde se téměř nedá předjížďet je velice únavná.Jediný úsek, kde to ubíhá je kousek dálnice mezi L.Mikulášem a Popradem,ale dál zase přes ucpaná města,takže večer přijíždíme unaveni na Zemplínskou Šíravu.Je začátek září a všechny kempy jsou tady zavřené,stavíme stany na louce u nějakého penzionu,přímo u nádrže,nechávají nás tady za darmo,tak si u nich večer dáváme pivko a večeři a záhy jdeme spát.



Přechod hranic
Je krásné teplé ráno,počasí nám přeje,balíme stany  a jedeme na SK-Uk hranici která je odsud kousek asi 20km.Slováci nás pouští v pohodě,na Ukrajinské straně na několikrát vyplňujeme vjezdní bumážku,celníci se ptají zda kouříme marihuanu,říkáme že né,tak nás pouštějí na svoje území.
Za hranicí,tankujeme o poznání levnější benzín,když se ptám kluka na benzince jestli se dá platit kartou(byli tam totiž samolepky visa atd.)říká že neví ať to prý zkusím...na štěstí to šlo,tankujeme tedy plné nádrže.Benzínka funguje taky jako směnárna,tak si ještě měníme eura na ukrajinské hřivny.



Na poloninách
Podle mapy,se za hranicemi dáváme do leva a dál potom do hor.Stavujeme se na jídlo,dáváme si boršč,většina výpravy se shoduje na tom ,že s tímhle typickým jídlem končí a  že jednou stačí...
Sjíždíme s asfaltových cest a jedeme po panelovce na poloninu Runa.Je krásné počasí,vyjíždíme na horu,jsou tady desítky hektarů borůvek, místy roste  nějaké modré kvítí,nikde žádní lidi,je tady opravdu krásně,vyjíždíme na horu k nějakému betonovému objektu,který má asi vojenskou minulost,teď jsou to jenom opuštěné betonové haly,zapuštěné do země.Dost tady fouká,ale je tady naprosto nádherně,kocháme se fotíme a přejíždíme dál k nějakému pomníčku,který byl vidět několik km v dálce.Panelka skončila u bunkrů,takže dál už jenom hliněné cesty,moc se mě tady líbí,je tady čisto,ticho výhled na další holé kopce,cestu nám křižuje jenom stádo,asi polo divokých koní, tohle člověk asi musí zažít nebo být hodně dobrý vypravěč,což já nejsem.


  Jedeme dál po cestách necestách,před námi je najednou skála a les,je večer tak tady táboříme.Vítr se utišuje,je krásny mírně chladný večer,nikde v dálce žádné světlo,jenom nad námi obloha plná hvězd,kterých je vidět mnohem víc než u nás,nebo se nám to jenom zdá?Těžko říct,opět myslím,že je potřeba vidět na vlastní oči.

  Ráno je zase krásně,počasí nám opravdu přeje a jak se ukáže později až do konce našeho putování přát bude.Snídáme ovesnou kaši do které jsme si natrhali všudepřítomné borůvky jsme celí fialoví,mám s toho radost, je to opravdu snídaně v trávě.
Otáčíme se zpět a hledáme cestu dolů,nechceme jet tou samou cestou,tak se dáváme za vojenskými objekty dál do zadu,cesta by podle mapy být měla ,ale jaká!Sjíždíme dolů z kopce,více méně po trávě sem tam nějaký šutr,Lucka už za mnou trochu remcá,že kdyby zapršelo,těžko se na těch silničních gumách budeme drápat zpět do kopce,ale to ještě neví co ji čeká..Přijíždíme k lesu,i přes to, že už tady nějakou dobu nepršelo,jsou tady hluboké kaluže a spousta bahna.Spolujezdkyně tedy sesedá a já jedu na průzkum,vzhledem k obutí mi to jde celkem dobře,hůř je na tom těžké BMW,ale Luboš s tím opravdu umí,takže to taky zvládá celkem v poho,no ale 20 let staré XL je na tom zdaleka nejlíp,Evža vysmátý projíždí všude a jede si jako na kole.Cesta lesem se mě moc líbila,byl to pěkny ofík,jenom jsem se modlil,ať to nemusíme jezdit zpátky,což se naštěstí nestalo, vyjeli jsme ven,kde jsem v poslední kaluži totálně utopil Africu,tak že jsme tři měli co dělat aby jsme ji z bahna dostali ven viz fotky.dál už jsme pokračovali po celkem solidně sjízdné "silnici".



Koločava,Siněvír a Nikola Šuhaj loupežník I přes Evžovo varování,že v Koločavě nic k vidění není se naše další cesta ubírala tímto směrem.Jedem tedy do Koločavi kde před druhou světovou válkou působil český spisovatel Ivan Olbracht,napsal tady svůj známy román Nikola Šuhaj loupežník,já sám jsem ho nikdy nečetl,takže hned jak jsme přijeli domů,jsme zašel do knihovny a půjčil si knížku Podkarpatská trilogie,která mimo jiné obsahuje již zmiňovaného Nikolu Šuhaje.Příběh asi každý zná,takže ne třeba se rozepisovat dál.Olbracht,ale v poslední části knihy v reportážích s tehdejší podkarpatské Rusy,popisuje neskutečnou bídu a těžkost života lidí v této oblasti v letech dvacátých a třicátých,protože toto území bylo historicky,v područí ,Rumunů,Maďarů,Čechů,nakonec Ukrajinců,ale mezitím bůh ví koho všeho...a každý kdo přišel chtěl už tak chudé lidi,žijící na pokraji,přežití a smrtí hlady vykořisťovat,myslím že je to velice zajímavé a stojí za to si to přečíst,zvlášť pokud se tam člověk chce vypravit a něco kraji vědět.


Na mě Koločava jakož i ostatní ukrajinské vesnice působila velice chudě a až smutně možná proto, že je to přece jenom kousek od domova a i když Evža který tady byl před sedmi lety říkal,že se tady hodně změnilo k lepšímu,vypadá celá zakarpatská oblast velice zaostale.
Takže v Koločavě jsme zkoukli dřevěný kostelík,vedle kterého leží hroby tří českých četníků které zastřelil legendární loupežník a pokračovali dál na Siněvirské jezero,po zaplacení mýtného jsme vjeli do areálu kde jsou jak jezírka,tak vorařské muzeum,které už jsme nestihli,vyšlápli jsme si jenom na horu k jezírkům,která mě nijak neoslnila,ale byla to docela příjemná procházka,protože okolí je moc hezká horská krajina.



Cestou domů
Pomalu se nám začíná krátit čas,obracíme se tedy směrem k Užhorodu,jedem po asfaltce,při jedné ze zastávek,Evža ukazuje v mapě že by jsme si mohli skrátit cestu,Lucka pořád nechápe jak může být jím ukazovaná cesta kratší, když  to na mapě vypadá dál a po určitě horší cestě...Jenom se tomu smějeme a sjíždíme z hlavní na vedlejší,ze začátku to jde v poho po šotolince,ale přijíždíme do vesnice,která je postavena v tak strmém kopci že máme místy co dělat aby jsme vůbec projeli,cesta jenom ujetá hlína s které občas čouhají šutry,sám na Africe to zvládám,Evža je zase vysmátý,ale Lubošovi to v jednom místě poskočilo postavilo se na zadní a spadl.Motorce se nic moc nestalo,jenom urvaný kufr,ale Jindra kterou vezl,má naražené koleno,bere to velice sportovně vůbec si nestěžuje,ale my s toho radost pochopitelně nemáme,Za asistence celé vesnice Luboš kladivem a sekerou vyklepal kufr,mezitím nám ještě nějaká teta dávala jabka,na další off orad už dnes náladu nikdo nemá,tak po opravě otáčíme a jedeme zpátky na asfaltku,tak snad příště...Táboříme a další den přejíždíme na Slovensko.Na hranicích,to celníci berou opravdu poctivě a kontrolují každé auto,my jsme objeli kolonu a po asi obvyklém dotazu na marihuanu plus letmého ukázání zavazadel,jsme na Slovenské straně.
Jede se  domů,ale já s Luckou máme ještě den času,tak zůstáváme v kempu v Levoči a další den pokračujeme pře Slovensko a odpoledne přistáváme doma.



Suma sumárum
Chtěl jsem udělat krátký odpočinkový výlet s tím,že kvůli tomu nebudu přezouvat(pro to ty silniční gumy)jezdit nějaký velký offorad jsme neplánovali, jak to dopadlo jste se dočetli víš,ale díky dobrému počasí to "prošlo".
Za týden jsme ujeli asi 1700km a náklady na cestu byli díky tomu že jsme celou dobu spali venku pod stany asi120 euro pro dva.Všem se nám to líbilo,takže myslím,že můžu doporučit.